Milá Irenko,
dočetla jsem "Kapky rosy" a hned Ti píši své dojmy. Už úvodní slova knihy dávaly tušit, že četba Tvé knížky bude opět nezapomenutelný zážitek. Kouzlo Tvých příběhů je v námětech - píšeš o tom, co je čtenářům blízké, co může prožít každý z nás. I když se pokaždé nejedná o jednoduché situace, Tvůj přístup k nim je vždy laskavý, s odpuštěním, beze zloby, bez nenávisti. Tvé pozorovací schopnosti, popis událostí a nádherné vyjadřování, to všechno dává dohromady celek, ke kterému se čtenář bude vracet a čerpat z něj moudro. Energetické obrázky paní Sylvy Česlarové - jak kdyby byly cíleně umístěné za texty, které na mě nejvíce zapůsobily. Emotivní povídky a nádherná kresba - lepší spojení krásna si nedovedu představit. "Kapky rosy", to je zakončení knížky v duchu, v němž se nese celá její atmosféra. Je to hodně šťastná volba, pojmenovat tak celý svazek. Každá povídka vybízí k tomu, napsat o ní alespoň pár vět. Není ani jedna, která by mě neoslovila a nezaujala. Ale to bohužel není možné. Za všechny ty krásné povídky bych napsala o "Hrací skříňce". Tu by měl mít každý z nás, aby ji v radostných i méně příznivých chvílích života otevřel, poslechl krásnou melodii a přečetl si alespoň jeden z pokladů ve skříňce uložených. Kdybych takovou skřínku měla, určitě bych si do ní uložila Tvou knížku.

Irenko,
Vaše knížka “Kapky Rosy” se čte velice plynule a jiskří z ní klid a moudro. Jsou v ni okamžiky a vzpomínky radosti, ale i zklamání a žalu. Už jen ze čtení Vašich knih lze usoudit, že máte hluboce zakořeněné pevné zásady, kterých se držíte, což je v životě velmi důležité. Dovoluji si říci, že Vaše svědomí a duše jsou velmi čisté, což je moc důležité a bohužel se málo v dnešní době cení. Je opravdu jen na nás o tohle jmění neustále pečovat, jen tak můžeme byt opravdu šťastní. Ještě jednou Vám od srdce děkuji za tak nádherný dárek.

Dobrý den, milá paní Irenko,
dovolte mi, abych se Vám v prvé řadě představila. Jmenuji se Eva a jsem Eviččina maminka. Již několikrát mě napadlo, že bych Vám měla napsat pár řádků, jelikož jsme přece jen příbuzné. Ale nějak mi chyběla odvaha tak učinit. Až teď, po přečtení Vaší poslední knížky, překrásných povídek z Vašeho života, jsem už neváhala ani minutu. Jsem tak plná dojmů, že opravdu nevím, jak začít.
Čtení knížky mi trvalo déle než kdy jindy, to proto, že některé povídky jsem si četla dvakrát. Buďto z důvodu silně emocionálního, nebo z toho důvodu, že jsem se chtěla poučit, protože se přiznám, že ve svých 73 letech jsem se dozvěděla některé věci a rady, poprvé v mém životě. Dokonce jsem se dozvěděla, jak máme lépe pečovat o Eviččin kaktus, který by taky mohl při troše starostlivosti a lásky začít někdy kvést. Nebo jsem musela knížku odložit a sháněla jsem se po svém sešitu s recepty, abych si do něj připsala, jak upéct skvělou lašskou specialitu.
Jedním slovem, tyhle Vaše povídky jsou nádherné a mám pocit, jako byste je psala přímo pro mě. Jsou prostě úžasné a každičká z nich ve mně zanechala nějakou emoční stopu. Například hned z počátku, povídky 'Slovo' nebo 'Cukrárna', mě rozplakaly. 'Konkurz' a 'Anonym' jsou opravdu strhující povídky z Vašich prvních zážitků ve funkci ředitelky školy. Co mě nejvíc rozesmálo, byla povídka 'Heslo'.
Zrovna tak jsem prožila překrásné chvíle u čtení Vašich dalších knížek, které jste Evičce zaslala. Například 'Nikdy nejsi sám', kde jste dala možnost čtenáři nahlédnout do Vašeho života, ať už dětství, mládi a všechna úskalí a radostí, která jste v životě prožívala. Moc obdivuji Vaší otevřenou povahu, přímost a pravdomluvnost, s jakou píšete své knihy. Prožívala jsem zároveň s Vámi i své dětství, v myšlenkách při čtení této krásné knihy.
Jsem moc šťastná, že se mi Vaše nádherné knihy dostaly do rukou a já Vám za to z celého mého procítěného srdce děkuji.

Milá Irenka,
pred pár dňami som si našla v poštovej schránke malý balíček. Na moje milé prekvapenie som v ňom našla krásnu, útlu knižôčku od Teba. Je akurát do ruky a môžem si ju vziať so sebou kdekoľvek. Už som z nej stihla časť prečítať. Veľmi príjemné čítanie. Mala by sa čítať v dnešnej dobe celému národu, aby si ľudia uvedomili hlavné hodnoty žitia, dôležitosť morálky a veľkej pokory. Veľmi pekne Ti za ňu ďakujem. V týchto dňoch je pre mňa veľkým potešením.

Milá paní básnířko Kopecká,
moc zdravím a děkuji za nádhernou knížku Kapky rosy. Kdysi dávno mi řekl Jiří Stránský, tehdejší předseda PEN klubu, že mou knížku „ Uslyšet duši“ má jeho manželka na nočním stolku, aby ji měla po ruce. Říkala jsem si, že je to úžasná pocta…Právě tak se k Vaší knížce vracím a čtu si hladivá slova.
Ještě jednou děkuji za krásnou knížku a gratuluji!

Milá Irenko,
dočítám knížku Příběhy z Valašska. Už teď vím, že se k ní budu často vracet. Je to knížka sestavená z příběhů převážně obyvatel Francovy Lhoty, příběhů zdánlivě všedních. Přesto je to knížka neobyčejná a vzácná. Jednotlivá vyprávění jsou jedinečná, zábavná i poučná. Tady bych ráda citovala z vyprávění Od zrníčka ke chlebíčku: Tak by to mělo být, dětství by mělo vonět poznáním, prací a čerstvým chlebem.
Irenko, dovedu si představit tu mravenčí práci, než jsi příběhy poskládala, vdechla jim literární podobu a bylo možné z nich vytvořit knížku. Tím jsi je zvěčnila a uchovala pro další generace. Kresby Mgr. Zdeňka Babince dodávají příběhům představivost. Nad knížkou se mi mimoděk vybavily vlastní zážitky z dětství a mládí, které byly kdesi zasunuté a asi by tam i zůstaly, nebýt Příběhů z Valašska.

Mnohokrát děkuji za milé vánoční blahopřání a krásnou knížku od paní Ireny Kopecké. Udělala mi velkou radost. Vůbec se nechce věřit tomu, že je to už 26. knížka paní spisovatelky. Kam stále chodí pro inspiraci a nápady? Zdá se, že inspirací je jí samotný život, pozorování věcí kolem sebe, zajímavé postřehy, vyprávění ostatních lidí. Vzácná to žena! V té knížce jsou i pěkné kresby, jejichž autorem je pan Babinec z Kopřivnice. A tak se knížka stala určitě vítaným regionálním počinem.

„V knize „Příběhy z Valašska“ se prolínají osudy obyvatel i samotné autorky. Jde o láskyplné povídání o dobrých lidech a jejich životech, kdy autorka v přímé řeči používá měkké a libozvučné valašské nářečí. Je to jako když letní vánek navečer zašumí ve větvích staleté Kobzovy lípy. Vyprávěním v první osobě bere autorka všechny zdary a trampoty, ale i radosti z toho vzešlé, na sebe. Je to jakýsi záznam příběhů a událostí, svébytná kronika života lidí na Valašsku. Po přečtení závěrečné kapitoly si lze jen povzdechnout: „Stejně to byly krásné časy.“

Filosofický postoj – NIKDY NEJSI SÁM – je postoj plný optimismu a naděje. Naděje v lidskost, lásku, přátelství, radosti ze života, ale i lidské piety. Tvůj „Hrníček života“ vyjadřuje vše. Povídky budu číst dlouho. Jedna povídka na jeden večer stačí. Je třeba i přemýšlet. S úctou...

Milá Irenko,
knižku Francova Lhota jsem si prohlédla hned první den a další den jsem si přečetla básně. Kniha je opravdu nádherná, luxusní, překrásné fotografie, vynikající výběr a jako drahokamy verše. Odvedla jsi s Liduškou velký kus práce.